Vzpomínka na paní Evu Kolomazníkovou a veřejné rozloučení

Čtvrtek, 16.04.2020

Velká žena, paní Eva Kolomazníková (* 14.8.1928 † 15.4.2020) Budeme na Vás vzpomínat s láskou!

V nedožitých dvaadevadesáti letech život nekončí jako když spadne opona. To jen scéna ztichne a světla potemní. Bolest a smutek nejsou však o nic menší. Jako daň za to, že svět se stane o něco lepší, když odchází člověk s laskavým srdcem.
U paní Evy Kolomazníkové je třeba dodat - člověk plný nesmírné životní síly, odpovědnosti a vytrvalosti. Je obtížné říct, zda ji formovaly role, které musela hrát, nebo zda hrála role, které by nikdo slabší nezvládl. Ani divadelní režiséři ani režisér samotného života ji pranic nešetřili.
K divadlu ji přivedl tatínek, aniž tušil že ji postavil na dráhu historicky nejdlouhodobější členky ochotnického souboru v Napajedlích. S plným nasazením se práci v souboru věnovala téměř 70 let. Soupis rolí, pokud by si nějaký vedla, by překročil 120. Co po celý život uchovávala, byla ocenění za nejlepší ženský herecký výkon z šesti divadelních festivalů. Současně se podílela i na čtyřech hlavních cenách poroty pro napajedelský soubor a v roce 2003 převzala cenu Svatopluka Skopala za celoživotní dílo.
Divadlo a divadelní soubor byly láska i závazek, dřina i odpočinek, útěcha v zármutku a přístav v bouři. V prvních padesáti letech to chtěla několikrát vzdát, ale pak přišel zlom: „Když jsme se těžce vyrovnávali s rodinnou tragédií, byla jsem rozhodnutá, že definitivně skončím. Musela jsem se vrátit, abych uprostřed souboru znovu začala žít. Divadlo mne pořád baví a už neříkám, že skončím. Budu hrát, dokud budu moct, dokud neumřu.“
Zapomněla dodat, že pokud nebude moci hrát, nepřestane pomáhat. Napajedelské ochotníky nikdy neopustila. Vždy pečlivě připravená přicházela se srdcem na dlani mezi své přátele a kolegy a neúnavně předávala své zkušenosti. Pro mladé a začínající byla láskyplnou babičkou, pro starší harcovníky kolegyní, která měla každou roli pečlivě nastudovanou. K jejím nesporným kladům patřil i vtip, se kterým vyrukovala v nejneočekávanější chvíli, aby snížila napětí a zažehnala svár.
Ve světě materiálních potřeb byla skromná, vůči svému okolí však doslova hýřila povzbuzením a slovy podpory. A když jí zdraví v pozdějších letech bránilo vyjít na jeviště, zajímala se stále o život souboru. A dnešní kolegové, ve věku jejích pravnuků, s ní rádi sdíleli lásku k ochotnickému divadlu.
Paní Eva Kolomazníková zemřela v měsíci, který již přes 60 let patří Divadelnímu festivalu ochotnických souborů v Napajedlích. Možná někteří diváci a rozhodně její divadelní přátelé budou ještě dlouho slýchat její hlas. A posílají jí svou poslední narážku:
„Za světlem spěcháš? To nejsou světla ramp. To světla jsou věčnosti. A potlesk slyšíš? To není potlesk diváků. To tleskají křídla andělů. Čeká tě nová role, tam, kde je věčná blaženost. Tvá role na Zemi je dohrána, děkujeme...“ (BV,MH)

Na obrázku mohou být: 4 lidé, lidé sedí venku



Nahoru Přesunout se na začátek stránky

© 2020 Klub kultury Napajedla
Realizace rotate Rotate